Eduard Tomáš ve svém projevu zdůrazňuje, že svět se může změnit jedině tehdy, když se změní jednotliví lidé – a tato změna musí začít v srdci. Myšlenky formují skutky a ty zase tvoří realitu, včetně válek i míru. Nelze očekávat zásah „shůry“ – každý je odpovědný za stav světa. Jádrem proměny je touha po pravdě, která člověka zušlechťuje a vede k nesobeckosti. Kritizuje konzumní společnost, kde vládne honba za majetkem, a připomíná, že kvalita prostředí vždy odráží kvalitu lidských charakterů.