Film je duchovní výpovědí Eduarda a Míly Tomášových – dvou výrazných českých mystiků, kteří spojili křesťanskou a východní duchovní tradici do živé a praktikované spirituality. Obsah je tvořen jejich osobními výpověďmi, úvahami, příběhy i učením. V centru je idea jednoty, čistoty mysli, absolutna a božského vědomí, které proniká vším. Film se dotýká filozofických i praktických otázek: jak žít duchovně ve světě, jak transformovat ego a jak se přiblížit k hlubší podstatě bytí.
Scénář, kamera a režie : Viliam Poltikovič Hudba: Martin MAOK Tesák Produkce : Lumír Kraina, Viliam Poltikovič Střih, 3D animace : Filip Záruba Hrají: Eduard Tomáš, Míla Tomášová
Moudré myšlenky z filmu
- „Celý vesmír je nekonečný božský sen.“
- „Když obejmeš přírodu srdcem, ona obejme tebe.“
- „Mysl se pročistí a pak vidí až za mysl.“
- „Není nic jiného než jednota. Dvojnost je jen iluze.“
- „Boží hra je naprostá soucnost. Když poznáš své pravé já, ego se rozpustí.“
- „Poznání nelze dosáhnout – je tu stále. My se jen zbavujeme nevědomosti.“
- „Jedině plamen může zapálit jiný plamen.“
O Tomášových říkají ostatní – jejich přínos
Lidé, kteří se s Tomášovými setkali, svědčí o jejich jedinečnosti, opravdovosti a hlubokém vlivu. Mnozí v nich našli „živou mystiku“, která jim doslova změnila nebo zachránila život. Byli považováni za světlonoše, jejichž život i slova dobíjely duchovní „baterky“. Oba byli považováni za most mezi východní a západní duchovností – dokázali propojit křesťanskou mystiku s východní jógou a advaitou, a to způsobem, který byl pochopitelný, laskavý a použitelný v běžném životě.
Lidé o nich mluvili jako o „andělech“, „učitelích, kteří nechtěli být učiteli“, o „božské přítomnosti v běžném světě“. Jejich přístup nebyl elitářský – duchovno zprostředkovali i těm, kteří „nikdy nic neslyšeli“ a byli jen prostí lidé s otevřeným srdcem. Pomáhali odhalit pravdu, která je v každém člověku přítomna odjakživa.
Film **„Šťastny ať jsou všechny bytosti“** (režie: Viliam Poltikovič) nemá klasickou dějovou strukturu, ale spíš proudí jako meditativní pásmo myšlenek, výpovědí a kontemplací. Přesto se dá **rozdělit do tematických bloků**, které postupně prohlubují duchovní výpověď. Zde je navržené rozdělení s popisem jednotlivých částí:
1. Úvod – Vědomí propojenosti a božská hra
Začíná se vděčností, radostí a důrazem na krásu přírody jako zjevení božské přítomnosti. Hovoří se o tom, jak příroda objímá člověka a jak lze žít přirozeně – bez lpění a chtění. Tón je velmi osobní a intimní.
2. Jednota bytí a iluze dvojnosti
Přichází hlubší filozofické úvahy: o čisté mysli, jednotě pozorovatele a pozorovaného, o tom, že vše je Bůh, včetně travičky i člověka. Dvojnost je iluze, svět je boží hra.
3. Podstata a mystická zkušenost
Pojmy jako *Sat-čit-ánanda*, *brahmovo vědomí*, *blaženost* a *mystická smrt* jsou vysvětlovány jazykem srozumitelným i laikům. Objevuje se metafora „zmrzlé vlny“ ega, které se má rozpustit v oceánu bytí.
4. Osobní zkušenosti a svědectví druhých
Zde vystupují přátelé, žáci a příbuzní Tomášových. Vzpomínají na jejich lidskost, hloubku, autenticitu a vliv, který měli na jejich životy. Nejde o legendu, ale o skutečně žité svědectví.
5. Duchovní učení – co je podstatné
Praktická část – jak hledat, co je důležité, jaké jsou překážky poznání. Hovoří se o karmě, o oddělenosti od božství, o významu učitelů a cest. Velký důraz je kladen na **vlastní zkušenost** – žádný mistr nemůže nic „předat“.
6. Síla milosti, pokory a přítomnosti
Objevuje se pojem **milosti** jako síly, která člověka vtahuje k pravdě. Vědomí je univerzální, ego jen pěna na povrchu oceánu. Hovoří se i o smrti, extatických prožitcích a hluboké odevzdanosti.
7. Závěr – naděje a univerzální poselství
Vrací se tón prostoty a klidu. Připomíná se, že pravdu má každý v sobě, jen ji odhalit. Závěrečné myšlenky jsou věnované tomu, že spiritualita je možná kdykoli, kdekoli a pro kohokoli – dokonce i v „Kocourkově“. Ukazuje se živý odkaz Tomášových.
