Problém není v egu, ale v jeho užívání. Bez ega bychom jako živočišný druh nepřežili.

• Ale v naší nemocné civilizaci, v civilizaci v níž vítězí klam nad pravdou, kde být prolhaný a zákeřný se vyplácí, jsme se naučili předhánět se v tom, kdo je “lepší”. Kdo víc “zapůsobí”.
• Při vědomí toho, že jsme každý jiný, je to však naprosto nesmyslné porovnávání. Kdo je pro podnik důležitější? Ředitel nebo uklízečka? V mém podniku jsou důležití, a to zásadně, oba! Co mám na nich porovnávat? Nesmysl!
• Vyšperkovali jsme si ego spoustou historek, kterým jsme už začali věřit i my sami. A naučili jsme toto ego hrnout před sebou jako buldozer a předvádět se, jak jsme důležití. A hlavně se za něj schovávat! Z tohoto přístupu plyne onen nezdravý egoismus.
• Pokud ale znám své schopnosti, pracuji na nich a mám svou vnitřní sílu, potom používám ego jako něco, o co se mohu opřít. Něco, co mě obklopuje a chrání. Znám své schopnosti a umím je využít. V prospěch svůj, své rodiny, své společnosti. Na to nejsou třeba žádné řeči a “přeměřování”.

Nezapomínejme, že naší jedinou obětí na tomto světě má být celoživotní práce na sobě, zdokonalování, poznávání. Pak máme zdravé ego a zdravou mysl, která už si sama přitáhne vyhovující aktivity a šťastný život. Nečekej na ráj na onom světě. Nebe a peklo se tvoří zde. Na zemi a za plného života. Na každém z nás je, které straně podá svojí ruku a kam chce směřovat. Jasně, hřiště klamu se rozprostírá prakticky už po celé naší zemi a naprosto ovládá společenský život, ale o to důležitější je budovat si svá vlastní “malá hřiště”.

Příště probereme další velmi zneužitý pojem – odpuštění.

František Sentenský (www.dccv.cz)