Marek Herman ve svém vystoupení rozvíjí myšlenku, že dnešní společnost je paralyzována blahobytem, který nám umožňuje vyhýbat se přirozeným důsledkům chyb. Tento komfort podle něj deformuje rodičovství a podkopává přirozené role matky a otce. Kritizuje například otcovskou dovolenou jako experiment, který ignoruje biologické a psychologické zákonitosti dětského vývoje.

Silně kritizuje současný stav školství, který označuje za naprosto nefunkční systém. Podle něj školy nepřipravují děti na život, ale na přijímačky, učitelé často postrádají vnitřní motivaci a osobnostní kvality a selhávají v klíčových oblastech jako je vztahová výchova, zdravá výživa či pohyb. Navrhuje radikální řešení včetně uzavření pedagogických fakult a přechod k osobnostně založenému vzdělávání.

Zásadním tématem je pro Hermana intimita a důvěra – hodnoty, které podle něj mizí z rodinných i společenských vztahů. Vyzdvihuje význam prvních šesti let života dítěte, kdy se formuje osobnost a důvěra ve svět. Ve společnosti orientované na výkon a konzum však podle něj těmto potřebám dětí často nerozumíme nebo je přehlížíme.

Výrazná je i jeho kritika médií a moderních technologií. Média podle něj ztrácejí schopnost informovat, orientují se na senzace a rating, a neodrážejí skutečné problémy společnosti. Technologie naopak posilují izolaci, zahlcují děti informacemi a podporují závislosti.

Celkově rozhovor působí jako naléhavý apel na návrat k přirozenému způsobu života a výchovy, ke komunitě, poctivým vztahům a sebepoznání. Herman mluví přímo, často provokativně, ale s hlubokým přesvědčením a empatií vůči dětem i rodičům. Jeho slova mohou být pro někoho radikální, ale bezpochyby inspirující a nutící k zamyšlení.

Komentář pod videem:

• Moc děkuji za tento rozhovor. Jsem vystudovaný pedagog pro 1. stupeň. V roce 2017 jsem po 25 letech ve školství odešla z funkce zástupce ředitele. Nedávala jsem mladé čerstvě vystudované pedagogy, kteří mi i řekli, že šli studovat pedagogiku, aby měli 2 měsíce prázdniny a hned po vyučování mohli chodit domů, děti je vůbec nezajímaly. Nedávala jsem inkluzi, kdy rodiče nevychovaných žáků pro ně chtěli asistenta pedagoga, i PPP napsala, že tyto děti žádný problém nemají, že potřebují jen pevné hranice.
  - Jeden prvňáček, tak ve třídě vyváděl, že paní učitelka nemohla vůbec učit. Já pro něj vždy přišla, abych ho ze třídy vzala. On mi potom řekl, že mne má moc rád, že chce, abych byla jeho maminka. Byl z rodiny, kde se velmi řešilo, jaká mají auta, jaký dům atd. Poslední kapka byla, když rodiče podali stížnost na inspekci, že jejich dítěti jsme nezajistili asistenta.
  - Na konci září 2017 jsem dala výpověď a odjela na tři měsíce do Austrálie za dcerou. Dnes mám jógové studio a pátým rokem učím skupinku domškoláků a žiju si svůj šťastný život.
  Moc zdravím VÁS oba, byl to krásný rozhovor, mluvil mi z duše. DĚKUJI a posílám také, snad nevadí.