Rozhovor se zabývá tím, jak vědomí hraje klíčovou roli při vytváření vjemu reality, proč absolutní pravda může být chimérou a jak věda i spiritualita mohou společně hledat odpovědi na základní otázky bytí. Tento dialog je pozváním k otevřenému zkoumání hranic vědy a lidského vědomí, které inspiruje k přemýšlení o tom, jak vnímáme svět kolem sebe.RešeršeRozhovor s profesorem Janem Rakem, kvantovým fyzikem, který působil v CERNu, se zaměřuje na propojení kvantové fyziky, vědomí a subjektivní reality. Rak vysvětluje svou cestu od rigidní vědy k přijetí myšlenek, které zkoumají hranice racionálního myšlení, a zdůrazňuje, že kvantová fyzika ukazuje omezení klasického přístupu k realitě, jak ho definovali například Descartes nebo Newton. Klíčovým tématem je role vědomí při vytváření vjemu reality, což není jeho osobní teorií, ale koncepcí, se kterou pracovali zakladatelé kvantové fyziky jako Schrödinger, Heisenberg či Einstein, přestože ten poslední kvantovou teorii kritizoval.
Rozhovor se dotýká několika hlavních témat:
- Hranice racionální vědy: Rak odkazuje na Gödelovy věty o neúplnosti axiomatických systémů, které ukazují, že racionální myšlení má limity, přes které se nelze dostat bez zkoumání subjektivních aspektů, jako je vědomí.
- Vědomí v kvantové fyzice: Vědomí hraje klíčovou roli při „kolapsu vlnové funkce“, což ovlivňuje vjem reality. Rak zdůrazňuje, že tuto myšlenku rozvíjeli i nositelé Nobelovy ceny, například Roger Penrose, který navrhuje integraci vědomí do fyzikálních rovnic.
- Subjektivní vs. objektivní realita: Rak prosazuje myšlenku biocentrismu, kde neexistuje objektivní realita nezávislá na pozorovateli. Každý jedinec si vytváří svou subjektivní realitu prostřednictvím „algoritmů“ v mozku, podobných neurálním sítím v umělé inteligenci.
- Příklad s obálkou: Ilustruje kvantový princip, že stav vědomí může ovlivnit výsledek události (např. obsah dopisu od finančního úřadu), což je analogií kvantového kolapsu v mikrosvětě, ale provokuje kritiky rigidní vědy.
- Spontánní uzdravení v medicíně: Rak poukazuje na případy spontánního uzdravení jako důkaz, že subjektivní víra může měnit realitu, což zpochybňuje striktně racionální přístup evidence-based medicíny.
- Kritika mechanistického pohledu: Newtonův diferenciální kalkulus umožnil předvídat budoucnost (např. pohyb projektilů), ale vedl k mechanistickému pohledu na svět, který ignoruje subjektivní aspekty. Moderní věda se podle Raka vrací k otázkám filozofie a mystiky.
- Kulturní algoritmy reality: Různé komunity (např. domorodci vs. Evropané) vnímají realitu odlišně díky odlišným „algoritmům“ vnímaní, což ukazuje, že realita je relativní a závisí na kolektivním vědomí.
- Absolutní pravda jako chiméra: Rak tvrdí, že absolutní pravda neexistuje, každý má svou subjektivní pravdu založenou na víře a zkušenostech, což může eliminovat manipulaci založenou na tvrzení o „objektivní pravdě“.
Rozhovor je provázen osobními příklady, jako je Rakova zkušenost z CERNu nebo moderátorův příběh o vnímání pralesa domorodci, a zdůrazňuje potřebu integrovat subjektivní poznatky (např. zážitky blízké smrti) do vědy, podobně jako to dělala psychologie C. G. Junga nebo Thomasův teorém („neskutečné věci mají skutečné důsledky“).
Klíčová slova: Kvantová fyzika, Vědomí, Subjektivní realita, Biocentrismus, Kvantový kolaps, Gödelovy věty, Roger Penrose, Einstein, Schrödinger, Heisenberg, Mechanistický pohled, Newton, Diferenciální kalkulus, Spontánní uzdravení, Evidence-based medicína, Algoritmy reality, Absolutní pravda, Fenomenologie, Ontologie, Subjektivní pravda
Zajímavé myšlenky
- Vědomí jako klíč kvantové fyziky: Rak zdůrazňuje, že vědomí není jeho vynálezem, ale konceptem, který zkoumali zakladatelé kvantové fyziky (Schrödinger, Heisenberg, Einstein). Vědomí ovlivňuje „kolaps vlnové funkce“, čímž tvoří vjem reality, což je podle Raka potvrzeno i renomovanými vědci jako Roger Penrose.
- Hranice racionální vědy: Gödelovy věty o neúplnosti ukazují, že racionální myšlení má limity. Kvantová fyzika a zkoumání vědomí tyto hranice překračují, což naznačuje potřebu nových metod poznání, které integrují subjektivní zkušenosti.
- Subjektivní realita a biocentrismus: Neexistuje objektivní realita nezávislá na pozorovateli. Mozek funguje jako neurální síť, která „vypočítává“ realitu podle naučených algoritmů, což vysvětluje rozdílné vnímání reality napříč kulturami (Evropané vs. domorodci).
- Příklad s obálkou: Rak ilustruje kvantový princip na situaci, kdy stav vědomí („dobrá vibrace“) může ovlivnit výsledek události, jako je obsah dopisu od finančního úřadu. Tento příklad, ač provokativní, ukazuje propojení mikrosvěta a makrosvěta.
- Spontánní uzdravení jako důkaz subjektivity: Případy spontánního uzdravení zpochybňují rigidní evidence-based medicínu. Rak tvrdí, že víra a odvaha připustit alternativní pohled mohou měnit subjektivní realitu a vést k uzdravení.
- Mechanistický pohled vs. mystika: Newtonův diferenciální kalkulus umožnil předvídat fyzikální jevy, ale vedl k redukcionismu, který ignoruje subjektivní aspekty. Rak vidí návrat k myšlenkám mystiků a Véd, kde vědomí je prvopočátkem reality.
- Absolutní pravda neexistuje: Každý má svou subjektivní pravdu založenou na víře a zkušenostech. Tento přístup podle Raka eliminuje manipulaci založenou na tvrzení o „objektivní pravdě“ a umožňuje větší svobodu v tvorbě vlastní reality.
- Kulturní algoritmy a kolektivní vědomí: Různé komunity sdílejí odlišné „algoritmy“ vnímání reality, což vede k odlišným verzím světa. Například domorodci vidí prales jinak než Evropané, což ukazuje relativitu reality a neexistenci absolutní pravdy.
