Rozhovor se koná v kontextu volebního roku 2025, kdy je společnost zahlcena politickými kampaněmi a ideologiemi, což podtrhuje Annin důraz na návrat k autenticitě a vnitřnímu klidu. Témata jako svoboda, utrpení, fanatismus a lhostejnost jsou propojena s filozofickými koncepty, jako je „dajo“ (vnitřní žhnutí), „tea“ (vbliknutí do bytí) a „komunio“ (společenství). Anna kritizuje moderní posedlost plánováním a mocí, která odvádí člověka od jeho podstaty, a nabízí cestu k sobě samému skrze otevřenost a pravdivý rozhovor s bytím. 

Anna Hogenová je známá svým hlubokým zkoumáním lidského bytí, svobody a pravdivosti, čerpající inspiraci z antické filozofie (zejména řecké) a myslitelů jako Baruch Spinoza, Hegela či Nietzsche.

Klíčová slova

• Svoboda: Pravá svoboda jako otevřenost k bytí versus společenská svoboda jako poznaná nutnost.
• Autenticita: Život v souladu s vnitřním „dajo“ (žhnutím) a odolnost vůči tlaku na výkon.
• Utrpení: Bolest jako cesta k hlubšímu pochopení sebe sama a smyslu života.
• Dajo: Řecký koncept vnitřního žhnutí, zdroje autentického bytí.
• Tea: Vbliknutí do podstaty bytí, základ sebepoznání.
• Komunio: Společenství a přijetí jako protiklad fanatismu.
• Fanatismus: Nebezpečí ideologického zúžení, které postrádá posvátnost.
• Posvátnost: Hluboká pravdivost a otevřenost k bytí, inspirovaná řeckou filozofií.
• Plánování: Kritika moderní obsese plánováním, která odvádí od přítomnosti.
• Lhostejnost: Nebezpečí indiference vůči pravdě a dobru, jak zmiňuje Masaryk.
• Politika a moc: Kritika současného pojetí politiky jako honby za mocí místo neskryté pravdy.
• Bytí: Základní filozofický koncept, který umožňuje vidět svět, ale vyžaduje vědomé vbliknutí.

Zajímavé myšlenky

1. O pravé svobodě:
   • „Pravá svoboda je svobodou k tomu, co nás nejhlouběji zakládá. Je to poslední pramen, z něhož teče náš život.“ (Anna Hogenová o svobodě jako otevřenosti k bytí, nikoli jen poznání nutnosti podle Spinozy, Hegela či Marxe.)
   • „Svoboda, když je poznanou nutností, nám může být předkládána ideologiemi, a my jim podléháme.“ (Kritika povrchního pojetí svobody v moderní společnosti.)
2. O autenticitě a plánování:
   • „Neustálé plánování, které je oslavováno současnou vědou, je důvodem psychických nedostatků, jako je deprese.“ (Anna o tom, jak plánování odvádí od prožívání přítomnosti.)
   • „Životní čas neprožíváme hluboce, ale utíkáme dopředu k tomu, co máme naplánováno, a tím nežijeme vůbec.“ (O ztrátě přítomnosti kvůli posedlosti plánováním.)
3. O utrpení a jeho smyslu:
   • „Utrpení člověka hloubí. Bolest je palčivá, pálí a tohle člověka hloubí a má smysl.“ (Anna o roli bolesti jako cesty k prameni života.)
   • „Bolest je moje sestřička nejvěrnější, skrz ni poznávám to, k čemu bych se nikdy jinak nedostal.“ (Citace z knihy Karla Šulce „Kámen a bolest“ o smyslu utrpení.)
4. O fanatismu a posvátnosti:
   • „Fanatik nemá nic vyššího, to posvátné nikdy v sobě nepotkal, a proto je schopen pro svou nepravou víru i umřít.“ (O nebezpečí fanatismu bez spojení s hlubší pravdou.)
   • „Posvátnost není náboženství, je to staré řecké pojetí neskryté pravdy, kterou Řekové nazývali ‘polis’ – život v pravdě, ne v moci.“ (Rozdíl mezi autentickou posvátností a politickou mocí.)
5. O lhostejnosti a pravdivosti:
   • „Nejhorší nejsou ti zlí, ale ti indiferentní, kteří nerozlišují mezi dobrem a zlem, pravdou a nepravdou.“ (Odkaz na Masaryka o nebezpečí lhostejnosti.)
   • „Lidé vidí zlodějinu a zločinnost a mlčí. To mlčení znamená souhlas.“ (Kritika pasivity vůči nespravedlnosti.)
6. O politice a moci:
   • „Politika dnes znamená moc, znát způsoby, jak si ji udržet a zvýšit. To je důsledek nepochopení starých Řeků.“ (Kritika moderní politiky oproti řeckému pojetí „polis“ jako neskryté pravdy.)
   • „Vůle k moci, kterou Nietzsche pronikl, je velikým úkolem. Člověk, který chce být stále silnější, se stává otrokem přemocňování.“ (O nebezpečí honby za mocí.)
7. O naději a změně:
   • „Když lidé dojdou na dno, kde plánování skončí, je naděje, že se obrátí k jinému režimu, třeba politickému, a vznikne naděje žít jinak.“ (O potenciálu změny při dosažení dna.)
   • „Kdyby všichni nešli volit, mohlo by to narušit systém. To by mohla být jediná možnost.“ (Hypotetická úvaha o odmítnutí současného systému.)
8. O divadle a sebepoznání:
   • „Divadlo je dobré v sebepoznání, protože se skrze něj odkrýváš sobě samému. Řekové to věděli, proto stavěli obrovská divadla.“ (O roli umění v poznávání vlastní podstaty.)
   • „Vbliknutí (tea) je poznávání toho, co je v tobě nejhlubší. To je ta pravdivost.“ (O řeckém konceptu „tea“ jako klíči k autenticitě.)