Bhagavadgíta (v sanskrtu „Píseň Vznešeného“) je základní text hinduistické filosofie, který je vložen do velkého indického eposu Mahábhárata (konkrétně do knihy Bhíšmaparva). Má podobu dialogu mezi knížetem Ardžunou a bohem Kršnou, který zde vystupuje jako jeho vozataj a duchovní učitel.
O čem pojednává:
- Situace: Ardžuna stojí na bitevním poli u Kurušétry a má bojovat proti příbuzným a učitelům. Je však zdrcen, plný pochybností a neví, zda je správné vést válku proti vlastním blízkým.
- Dialog: Kršna mu odpovídá a vede ho k pochopení hlubších duchovních a etických principů.
Hlavní témata:
- Dharma (povinnost, řád) – Každý má svou životní povinnost podle své role a postavení. Ardžuna je válečník, a proto je jeho povinností bojovat za spravedlnost, i když je to bolestné.
- Karma (čin a následek) – Člověk má konat, ale nesmí se připoutávat k výsledkům svého jednání. Správné konání je nezávislé na touze po odměně.
- Cesty k osvobození (jógy) – Bhagavadgíta rozlišuje různé duchovní stezky:
- karmajóga (jóga činu bez lpění),
- džňánajóga (jóga poznání),
- bhaktijóga (jóga oddanosti Bohu),
- dhyánajóga (jóga meditace).
- Povaha Boha – Kršna se Ardžunovi postupně zjevuje jako Nejvyšší bytost, zdroj veškerého bytí, který se vtěluje na svět, aby chránil dharmu a porazil zlo.
- Cíl lidského života – osvobození (mókša) z koloběhu zrození a smrti skrze poznání pravé povahy duše a odevzdání se Bohu.
Shrnutí:
Bhagavadgíta není jen válečný dialog, ale filosoficko-náboženské pojednání o smyslu života, povinnosti, etice a cestě k duchovnímu osvobození. Je ceněna nejen v hinduismu, ale i mimo něj jako univerzální dílo o hledání pravdy a smíření s údělem.
Celková stavba a hlavní myšlenkový proud:
1. Krize člověka a otázka smyslu (Ardžunova pochybnost)
- Ardžuna na bitevním poli nechce bojovat, protože by musel zabít své příbuzné a učitele.
- Tento konflikt symbolizuje vnitřní dilema člověka: zda jednat podle povinnosti, nebo podle osobních citů a obav.
- Otázka: Co je správné jednání? Jak má člověk žít, aby jeho život měl smysl?
2. Dharma – životní povinnost a řád světa
- Každý má své místo a úkol v kosmickém řádu (dharma).
- Pro Ardžunu jako válečníka je povinností bojovat za spravedlnost.
- Učení: plnit povinnost znamená sloužit vyššímu řádu, i když je to těžké.
3. Karma – jednání bez lpění na výsledcích
- Člověk musí jednat, protože nečinnost je nemožná.
- Podstatné je ale jednat nezaujatě, bez připoutanosti k výsledku.
- Takové činy se nestávají poutem, ale cestou k osvobození.
4. Jógy – různé cesty k osvobození
Bhagavadgíta představuje více duchovních cest, které se doplňují:
- Karmajóga – nesobecké konání povinností.
- Džňánajóga – cesta poznání a rozlišování mezi věčným (duše, átman) a pomíjivým (hmota, tělo).
- Bhaktijóga – cesta láskyplné oddanosti Bohu.
- Dhyánajóga – cesta meditace a vnitřního soustředění.
5. Podstata duše a světa
- Pravá podstata člověka (átman) je nesmrtelná a nezničitelná.
- Tělo je pomíjivé, ale duše nikdy neumírá.
- Poznání této skutečnosti vede k překonání strachu a připoutanosti.
6. Zjevení Boha
- Kršna se Ardžunovi odhaluje jako Nejvyšší bytost (Brahman, Nejvyšší Pán).
- V jedné kapitole ukazuje Ardžunovi svou kosmickou podobu: jako toho, kdo všechno tvoří i ničí, kdo je nad světem i v něm.
- Smysl lidského života: obrátit se k Bohu, přijmout Jeho vedení a odevzdat se mu.
7. Cíl života – mókša (osvobození)
- Skutečným cílem není vítězství v bitvě, ale osvobození z koloběhu zrození a smrti (samsára).
- Toho lze dosáhnout poznáním pravdy a spojením s Bohem – skrze oddanost, poznání i správné činy.
Celková myšlenka:
Bhagavadgíta je filosoficko-duchovní návod pro život. Učí člověka, že:
- má plnit svou povinnost (dharma),
- má jednat nesobecky (karmajóga),
- má hledat pravdu o své nesmrtelné duši (džňánajóga),
- a nakonec se má odevzdat Bohu v oddanosti (bhaktijóga).
Tímto způsobem se člověk osvobozuje od utrpení a nachází vnitřní svobodu i duchovní naplnění.
