Uvedení do situace: ... Přitažlivým se stal buddhismus, protože ten se slovu „Bůh“ vyhýbá a zároveň byla prožívána beznaděj, jelikož se vytratilo zjevení Reality. Proto se meditace staly ještě intenzivnější a pátrání po Pravdě samé sílilo, až nakonec způsobilo velice silnou existencionální depresi a zoufalství.
S velice pevným záměrem probíhalo zkoumání hlubin duše, až jeden z meditativních stavů vyústil do sfér ohromné beznaděje, a nakonec až do sfér pekla, kde není čas a trápení je tudíž věčné, kde je tedy bytost navždycky odříznuta od Světla. Tyto hlubiny jsou bez konce a duše si v nich uvědomí, co znamená „zřekněte se naděje všichni, kteří sem vstupujete“. Snesla se hrůza z věčného odloučení a samoty, bez jakékoli naděje, že někdy může skončit, i bez naděje na sebemenší úlevu z případného neexistování, neboť v těchto oblastech neexistuje ani možnost smrti a úniku skrze ni.
Z knihy: Objevení Boží přítomnosti
Doporučuji přejít na pozitivnější výroky D. Hawkinse přes tag.