Navrhuje přechod k latentnímu kapitalismu, kde je kapitál podřízen demokratické kontrole, a zdůrazňuje potřebu strategického prozření (kairos) k využití globálních geopolitických změn. Tento text je výzvou k národnímu obrození, které by mělo Českou republiku vrátit mezi přední světové národy prostřednictvím reformy hospodářství, školství a infrastruktury.
Rešerše
Prof. Ivo Budil, historik a odborník na dějiny kapitalismu, analyzuje v projevu historický vývoj kapitalismu a jeho dopady na současnou pozici České republiky. Vychází z teoretického rámce francouzské historiografické školy Anál, která zdůrazňuje dlouhodobé fenomény (longue durée) a tři analytické roviny: konjunkturální (události), strukturální (socioekonomické podmínky) a systémovou (postavení ve světovém systému). Budil rozlišuje dva typy kapitalismu: latentní, kde je ekonomická moc oddělena od politické (např. asijské civilizace na Hedvábné stezce), a manifestní, kde obchodní oligarchie ovládá stát (např. Benátky, Londýn, New York). Současný globální systém manifestního kapitalismu podle něj vytváří hierarchii s privilegovaným jádrem a závislou periferií, kam byla po roce 1989 zařazena Česká republika. Tento systém, spojený s neoliberální ideologií, vedl k deindustrializaci, úpadku vzdělanosti a dominance finanční oligarchie. Budil navrhuje řešení: zapojení do modernizace globálního jihu, integraci do struktur BRICS a obnovu produktivních sil prostřednictvím latentního kapitalismu.
Česká republika, respektive Československo, byla po roce 1989 integrována do hierarchického systému manifestního kapitalismu v postavení závislé a využívané periferie, čemuž byla přizpůsobena skladba našeho hospodářství, které bylo připraveno o své nejsofistikovanější a nejrozvinutější segmenty a bohužel i vzdělávací soustava jejíž úroveň se prudce snížila. V potravinovém řetězci mezinárodního kapitalismu jsme poklesli o několik příček. Pokud se vám nepodaří vymanit z tohoto periferního postavení, nezařadíme se opět mezi nejrozvinutější země světa. V současné době si nedokážu představit obnovu našeho průmyslu, infrastruktury, technologické vyspělosti a vzdělanosti jinak, než co nejširším zapojením do industrializace a modernizace zemí globálního jihu a společně s dalšími
Klíčová slova: Politická svrchovanost, Ekonomická svrchovanost, Manifestní kapitalismus, Latentní kapitalismus, Finanční oligarchie, Neoliberalismus, Periferní postavení, Geopolitická transformace, Kairos, Longue durée, Národní obrození, Deindustrializace, Globální jih, BRICS, Produktivní fáze, Finanční fáze, Historický optimismus
Zajímavé myšlenky
- Kairos a prozření: Budil zdůrazňuje nutnost pochopení historické reality (kairos) jako klíče k využití globálních změn. Bez tohoto prozření zůstává národ pasivní a neschopný reagovat na výzvy.
- Latentní vs. manifestní kapitalismus: Rozdíl mezi těmito formami kapitalismu je stěžejní. Latentní kapitalismus, kde je kapitál podřízen politické moci, je prezentován jako model pro obnovu české ekonomiky a společnosti.
- Periferní postavení ČR: Po roce 1989 se Česká republika stala závislou periferií v hierarchickém systému manifestního kapitalismu, což vedlo k úpadku průmyslu, vzdělanosti a infrastruktury.
- Neoliberalismus jako brzda: Ideologie neoliberalismu je označena za zdroj iracionálního militarismu, finanční dominance a úpadku produktivních sil, který táhne Západ i ČR do „neofeudální chudoby“.
- Integrace s globálním jihem: Budil navrhuje, aby se ČR zapojila do industrializace zemí globálního jihu a BRICS, což by mohlo přispět k obnově jejího hospodářství a mezinárodní pozice.
- Historický optimismus: Na rozdíl od „smutných anekdot“ současných historických věd Budil volá po analýzách, které inspirují k pozitivním změnám a probouzejí vůli k transformaci.
