Český lev (heraldika)
Český lev je pojem pro lví heraldickou figuru objevující se na erbech českých panovníků, později na znaku českého státu. Dnes se pod pojmem český lev rozumí „stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí“, který se jako symbol Čech (někdy reprezentoval všechny země Koruny české) objevuje od 13. století, v době vlády Přemysla Otakara I. V podobném významu mu předcházel jednoocasý lev (příčiny přidání druhého ocasu nebyly nikdy jednoznačně vysvětleny), který nahradil přemyslovskou černou plamennou (svatováclavskou) orlici na stříbrném poli.
Tato figura se udržela až do současnosti na malém i velkém státním znaku České republiky. Český heraldický lev v červeném poli je současně malým státním znakem ČR.
Heraldická legenda
O zisku figury lva do znaku také vypráví příslušná heraldická legenda o Bruncvíkovi, která navazuje na legendu o Štilfrídovi (ta se vztahuje k zisku orlice). Tato legenda se zdá být inspirovaná německými bájemi, mimo jiné o Jindřichu Lvovi, odkud je také vyvozován název hlavní postavy, Bruncvíka, vzhledem k tomu, že Jindřich byl z Brušvíku (staroněmecky Bruneczwig). Dříve se myslelo, že Bruncvík měl představovat českého knížete Vladislava II., ale tento názor se ukazuje jako chybný především vzhledem k Vladislavovým skutkům, podle kterých Bruncvík byl spíše jeho syn Přemysl Otakar I. Tomu by také odpovídalo to, že král Přemysl nejspíš skutečně získal lva od syna Jindřicha, budoucího císaře Oty IV.[zdroj?]
Vznik
Podle kroniky tak řečeného Dalimila získal roku 1158 český kníže Vladislav II. od Fridricha Barbarossy královský titul a zároveň jako erb stříbrného lva s jedním ocasem na červeném poli (zde panuje nejednotnost v názvosloví a lze se setkat s pojmem lvice, který má označovat jednoocasého lva, spíše ve starší literatuře, ovšem tento závěr lze považovat za mylný, jelikož lvice v heraldice neexistuje).
