Putování duše

Myšlenky předkládané v knize Putování duše, P. Richelieu - jsou podobné povahy, jak se v minulém století dívala společnost na Verneovy romány a nezůstávají-li již výlučným majetkem "osvícených" jedinců, přece jen jsou uzavřeny v jakémsi duchovním trezoru, který je chrání před zraky nepovolaných

Mít někoho rád je už samo o sobě velmi cenné, protože v tomto stavu - i když si lásku třeba jen namlouváme - je člověk ochoten dávat a nic za to nechtít. Jinými slovy vyzařuje z něj to nejvzácnější, co může nabídnout.

Málokdo si uvědomuje, že člověk, jak ho známe na pozemské rovině, je pouze nepatrnou částí skutečného člověka - ega - a toto ego neboli individualita chrání a vede pozemského člověka, jak nejlépe umí, ovšem v mezích svobodné vůle, která je dána všem lidem, jakmile jednou dosáhli úrovně.

Jaký je člověk před smrtí, takový bývá i po smrti, samozřejmě zbaven fyzického těla a bez omezení, které mu kladl hmotný svět. Smrt není žádná tragédie, jak se často soudí, a v některých případech ji lze považovat dokonce za velké dobrodiní.