Staří Řekové tvrdili, že dobrý člověk v polis (řecky město či obec) musí mít v sobě "aidos", což znamená stud, stydět se, což znamená mít svědomí, pouštět si to svědomí k sobě úplně nejblíž, a dokonce se tvrdilo, že "aidos" je dar bohů... Je to něco, co když člověk nemá, stává se strojem, stává se úplně čistou loutkou, která říká to, co říkat má, a nežije z vlastního základu - nemá stud, nemá svědomí. Kdo neměl "aidos" ve starém Řecku, ten byl vykázán z polis, ten tam nesměl žít. U takového člověka se předpokládalo, že je neprobuditelný pro to, co jest pravda.